Židovský hřbitov v Poběžovicích

Židovský hřbitov v Poběžovicích se nachází necelý kilometr severozápadně od centra obce mezi silnicí vedoucí do Drahotína a železniční tratí. Kolem hřbitova je zachovalá kamenná zeď z roku 1929, která nahradila původní, cca 1 metr vysokou zídku. Ve spodní části hřbitova se nalézají dva vstupy - hlavní brána se železnými vraty a malá postranní branka s nedávno rekonstruovaným kamenným portálem. Vpravo od hlavní brány existovala kdysi studna s pumpou.

Stáří hřbitova je možné určit pouze dle nalezených náhrobků, byl založen pravděpodobně na přelomu 16. a 17 století. Celý areál se v minulosti dvakrát rozšiřoval (na počátku 19. století a ve 20. letech 20. století).

V roce 1930 se na hřbitově nalézalo kolem 600 hrobů, z nich 495 bylo opratřeno náhrobními kameny. Hroby byly  v severní a jižní části uspořádány do dvaceti řad. Ve střední, nestarší části, byly hroby velmi neuspořádané a většinou jim chyběl náhrobní kámen.

Největším kamenem byl náhrobek rabína Joela Ranschburga, který zemřel roku 1820 ve stáří 106 let. Tento náhrobek měl vskutku unikátní rozměry, byl 140 cm vysoký, 1 m široký a 17 cm silný. Nejstarší náhrobek, který se nalézá v horní části hřbitova, pochází z roku 1634 a jedná se o nejstarší náhrobní kámen na Domažlicku.

V Poběžovicích byli pohřbíváni zemřelí z celého okolí (z Meclova, Domažlic či vzdálenějších Všerub), poslední pohřby se konaly v roce 1937.

V průběhu druhé světové války byl hřbitov poničen. Dle vyprávění pamětníků zde měl Wehrmacht zřízenou střelnici. Dílo zkázy byly dokonáno za minulého režimu, kdy byla řada náhrobků rozkradena a použita ke stavebním účelům. Už v roce 1960 nestál žádný z náhrobků a areál hřbitova sloužil jako bažantnice, později byl ponechán svému osudu. Snad díky masivní zdi nebyl srovnán se zemí, jako řada jiných židovských hřbitovů.